Monitoring zajímavostí

27.8.2003

Historii je třeba zpytovat, ne popisovat

Plot

Letter from America - Historické souvislosti a náhody

Naučte se kroky „Akciového stepu“ a vyražte na parket

Pioneer Investments a ŽB-Trust, Investiční společnost se budou slučovat

Raději „plóóónk“ než čekat na jackpot

Historii je třeba zpytovat, ne popisovat

(22.8.2003, Víkend HN, str. 14, rozhovor Jaroslav Krejčí)

Magazín HN uveřejnil rozhovor s právníkem, sociologem a ekonomem Jaroslavem Krejčím. Prof. Krejčí učil po 68 roce na univerzitě v Leicestru. K postupům snažícím se užívat v historických analýzách znalosti z mnoha oborů jej inspirovaly práce výuznačného filosofujícího historika Toynebeeho. Rozhovor, který uveřejnily HN, obsahuje zajímavý názor na to, zda v současné době prožíváme střet civilizací - islámské a křesťanské. Rovněž komentuje vliv demografické krize na ekonomiku a kulturu Evropy. Uveřejňujeme úryvek. Jde o výjimečný rozhovor. Je sice filozofický, ale obsahuje ucelený názor na děje, jež ovlivňují ekonomiku. Stojí za přečtení i zamyšlení.

Řekl jste: „dvě různé civilizace“, ačkoliv obě přece mají křesťanský základ. Čekala bych, že takto postavíte spíš islámskou a křesťanskou. Střet mezi nimi, jak ho například zažíváme dnes v souvislosti s Irákem.

Za tímto střetem nestály ani na jedné straně celé civilizace. Jediný opravdový střet, kdy celá civilizace stála proti druhé civilizaci, byl mezi Severoatlantickou aliancí a Varšavskou smlouvou. Šlo o dvě různé hodnotové struktury, různý světový názor...

Pak ale mluvíme jen o novodobých dějinách.

Samozřejmě, protože nikdy v historii se celé civilizace nesrazily. Vždycky to byly jen nějaké státy, které útočily na státy z jiné civilizace, a i když to mělo ráz civilizační srážky, situace byla složitější. Vezměte si křižácké války - křesťané je sice vyvolali, ale nakonec se spojovali s některými muslimy proti jiným muslimům. A později Francouzi drželi s Turky proti Habsburkům, Habsburkové s Peršany proti Turkům. Vždycky to bylo nějak napříč civilizacemi. Ale jediná srážka čelo proti čelu byla východ - západ.

Přesto dnes hledíme na islámský svět s úzkostí a ptáme se, jestli se nějaký osudový moment neblíží. Vy ne? Studiu islámské civilizace jste přece věnoval podstatný kus života.

Jeden můj kolega řekl, že válka v Iráku je spíš trestná výprava, a do jisté míry má pravdu. Je to válka několika zemí ze severoatlantické civilizace s jednou zemí z islámské civilizace, která nota bene není jejím klasickým reprezentantem. Není to střet kultur, je to střet zájmů. Z hlediska laického světového názoru je Saddám blíž západu než Írán nebo Saúdská Arábie, které jsou pravověrnější v islámském slova smyslu. Jistě, islámská civilizace má jinou hodnotovou strukturu, jiný světový názor, jiné instituce, symboly, víra je tam velmi silná, ale ta civilizace je politicky i názorově rozdrobená. Mezi sunnity a šíity jsou natolik zásadní rozdíly, že nejostřejší válka byla mezi Íránem a Irákem. Ale máte pravdu, i já dnes tím směrem hledím s úzkostí.

Proč?

Evropa vymírá a Amerika roste emigrací. Ve Spojených státech už ani černoši nemají vysokou reprodukci. Za demografický rezervoár Evropy bylo vždycky pokládáno Rusko, ale ani to už neplatí. Na počátku 20. století měla Evropa ve světě daleko větší demografickou váhu, a nesvorností o ni přišla. Dvakrát si světovou válkou pustila žilou, čímž svůj náskok ztratila. A čím ho teď může dohnat? Prosím, ekonomicky a technicky ano, ale kulturně ten vliv, tu vnitřní sílu už nemá. A západokřesťanský svět musí očekávat velké demografické přesuny z třetího světa, protože tamější konflikty takový pohyb vyvolají. Zesílí prolínání kultur a já se bojím, že pokud se nepodaří udržet primát lidských práv, bude to krok zpátky.

Napsal jste knihu, jejíž titul zní až poeticky: „Lidský úděl a jeho proměnlivá tvář, duchovní základy civilizační plurality.“ Proč jste si jako sociolog tohle téma zvolil?

Protože to je klíč k porozumění civilizačnímu rozdílu. Běží jednak o to, co je zdrojem našeho poznání, zda víra či zkušenost. Ale hlavně o to, jak chápeme smysl života a smrti. Naše soudobá euroatlantická civilizace je orientována antropocentricky. Víra v posmrtný život není všeobecně sdílena, přestože křesťanství je podstatný prvek civilizační tradice. Naproti tomu je islám orientován teocentricky, přičemž teologové vykládají, co Bůh chce. Islám, o sedm století mladší než křesťanství, je v tomto směru zhruba tam, kde bylo křesťanství v 13. století. Kromě toho je euroatlantická civilizace otevřená všem náboženstvím, pokud jejich představitelé jsou ochotni respektovat lidská práva, která jsou stěžejním principem antropocentrismu.

Poslouchám vás a říkám si, proč sociologové, kteří se zabývají fungováním společnosti a leccos o těch procesech vědí, jsou tak málo vidět tam, kde by byli žádoucí - v politice?

Běžná politika je zápas o momentální sílu a moc, politik nemá čas věnovat se teoriím.

Byly by mu přítěží?

Myslím, že ano. Podívejte, jaké těžkosti vyvolává myšlenka, že vzhledem k rostoucímu podílu starých lidí a klesajícímu podílu výdělečně činných bude třeba reformovat důchodové pojištění a že lidé budou muset déle pracovat, než dosáhnou penzijního věku. Ve Francii jsou kvůli tomu bouře a ani jinde to neprobíhá hladce.

Říká se, že 20. století bylo koncem velkých filozofických systémů. Jak jsou na tom ekonomické a sociologické teorie? Je na ně ještě doba? Síla? Naslouchal by jim někdo?

Ekonomika má svůj pohon technický i lidský. Tomu lidskému můžeme říkat podnikavost a touha po zisku, ale mít víc a déle je normální. Někdo k tomu ještě přidává potřebu se proslavit. To jsou tři hlavní motivace. Problémy, které nám vznikají, se Číňani snažili řešit už dávno před Kristem. Pořád je to totéž, jen technicky náročnější. Asketů je menšina. Nemyslím, že hrozí nějaký hospodářský kolaps světa. Existují mezinárodní instituce, jejichž působením je situace přece jen lepší než byla, řekněme, ve 30. letech. Jestli to dělají spravedlivě, je jiná otázka, ale udržují světové hospodářství v chodu. Podobná celosvětová krize, jako byla před druhou světovou válkou, se už nevrátila, vyskytují se jen dílčí krize. Pravda, je to takové praktikaření. Ekonomická teorie to po mém soudu nezvládá. Ale praktikové vědí, jak na to mají jít, a koneckonců teoretikové už k tomu nějakou formulku najdou. Sociologové se o dlouhodobou problematiku většinou nezajímají. V současné době vidím spíš jinou zásadní změnu. Třetí antropologický přerod, třetí antropologickou mutaci společnosti.

Co si máme pod tím představit?

První přerod přišel v neolitu - ruralizace, agralizace, dobytkářství, česky řečeno zemědělství. Druhý někdy kolem roku 3200 před naším letopočtem zahájil urbanizaci, metalurgizaci a literaizaci (písmo). A to probíhalo pět tisíc let, do naší současnosti. Pak přišla průmyslová revoluce, technická revoluce, přesah do kosmu a hlavně elektronická revoluce. To je podobně významná antropologická změna, jako ty dvě před ní, navíc podstatně rychlejší a kvalitativně pronikavější.

Plot

(srpen 2004, Stratfor, „The Wall of Sharon“)

Na historii není zblízka vidět. Jakkoli může tato věta znít podivně, je pravdivá. Vždyť jen zřídka dohledáme na všechny důsledky nějaké, téměř před našima očima probíhající, významné události. Říká se, že spokojeni a šťastní bývají lidé žijící v obdobích, jež budou v příštích učebnicích historie odbyty jednou větou.Doba v níž žijeme, je však velmi bohatá na události a procesy, jež se vymykají představám o poklidném období. Energetická krize. Nedostatek vody. Fenomén terorismu. Nestabilita globálního počasí. Měnící se geopolitická mapa světa.

Střední východ je jevištěm na němž se odehrává jedno z takových historických dramat. Je to drama o politice a ekonomice budoucnosti (a tedy i příští historii) rozvinutého světa nebo, chcete-li, západní křesťanské civilizace. Odvíjí se tam dva procesy, jež mají historický význam.

Tím prvním je okupace Iráku. Nabude-li v tomto procesu vrchu pozitivní dynamika, pak se zlepší globální bezpečnostní situace rozvinutého světa, zlepší se surovinové a ekonomické podmínky pro globální ekonomiku, ztíží se podmínky pro operování globálního terorismu.

Tím druhým procesem, který skrývá potenciál hluboce ovlivnit středovýchodní situaci, je rozhodnutí Izraele postavit PLOT oddělující Izrael a Palestince. Následky tohoto kroku (bude-li dokončen) mají vskutku strategický význam. Analytická společnost Stratfor uveřejnila na začátku srpna pronikavou analýzu tohoto kroku. Uvádíme její některé body.

Poslední události navíc naznačují, že se prosazuje alternativa PLOTu a že palestinské autority nejsou prostě schopny kontrolovat radikální elementy a že mír není tudíž možný. Izraelská politika je stále politikou odvety. PLOT se zdá být „lákavou“ variantou. „Nepříliš povzbudivé,“ dodal by nejspíše poučenější pozorovatel ekonomicko - politické scény.

Letter from America -
Historické souvislosti a náhody

(11.8.2003, BBC)

Allistair Cook vysílal výtečný dopis z Ameriky. Opět se vrátil k válce v Iráku a k tomu, co jí předcházelo.

Tento americký Brit s hlubokým vzděláním a nesmírným smyslem pro fair play je i politickým realistou. Na straně jedné jej tedy silně tíží to, že evropská veřejnost mnohdy nechápe nutnost zásahu v Iráku, na straně druhé jej to neodrazuje od toho, aby se vyjadřoval pro tento zásah.

V tomto komentáři připomíná, že 73 procent chemických surovin nutných pro výrobu chemické munice dodaly do Iráku francouzské a německé firmy. Klade si otázku po smyslu této vazby.

Připomíná rovněž, že to byla poprvé M. Allbrightová, která se vyslovila pro možnost jednostranného zásahu v Iráku. Clintonova administrativa tuto možnost velmi seriózně zvažovala a Allbrightová pro ni hledala v Evropě podporu. Pak přišla na scénu Lewinská a tehdejší Americký prezident ztratil, podle Cooka, morální autoritu k tomu, aby mohl vést takovouto náročnou unilaterální akci.

Spletité jsou cesty dějin.

Naučte se kroky „Akciového stepu“ a vyražte na parket

(červenec 2003,
http://www.ihatefinancialplanning.com/, „Learn the stock step and hit the floor“)

Ukázka toho, jak se píší na zábavním finančním portálu úvody do akciového investování.

Investoři utahaní a otrávení kalamitami k nimž došlo v minulých letech na akciových trzích, postávají vyčkávavě kolem „akciového parketu“. Objevily se na něm první známky oživení, ale oni mají na tvářích onu věčnou otázku váhajících tanečníků - „mám se přidat nebo ne?“ Obavy, které je zdržují jsou, jak se říká, legitimní. Kdo by toužil po tom srazit se v polovině temperamentního kusu srazil s medvědy, kteří se toulali po akciovém parketu zhruba do března letošního roku.

Podívejme se na to však s chladnou hlavou. Je pravda, že akciové trhy kolísají, ale je také pravda, že většinou rostou. Od doby Velké krize nenajdete 10 letou periodu v níž by akcie ztrácely. Výzkum od Ibbotson Stock Associates ukazuje, že průměrný výnos akcií velkých společností v následných desetiletých periodách (1941 - 1950, 1942 - 1951 atd.) byl dvakrát větší než výnos dluhopisů a téměř třikrát větší než výnos bankovních produktů.

Průměrný výnos v desetiletých periodách od roku 1941:

Pokladniční poukázky4,80%
Dluhopisy5,60%
Akcie12,80%

Pioneer Investments a ŽB-Trust, Investiční společnost se budou slučovat

Tato novinka vzbudila v českých médiích poměrně značnou pozornost i když některá média si stěžují, že konkrétní obrysy jsou nejasné. Jsou možná jasnější než se médiím zdá, ale jako první se vše dovědí klienti. Uvádíme některé citace z médií.

Přijde „nekrvavá“ fúze?
(7.8.2003, Ekonom, str. 62, Peníze - Finanční trhy)

Domácí trh stále čeká, jak dopadne pod křídly italského Unicredita fúze mezi ŽB Trustem a finanční skupinou Pioneer. Podle kuloárových zpráv ŽB Trust a ŽB Asset Management budou převzaty Pioneer Global Asset Management spravující majetek za více než 110 mld. eur. Návrh musí schválit Komise pro cenné papíry. Integrace má být dokončena v příštím roce. Pro investory se toho asi tolik nezmění. Zachovány možná zůstanou i názvy fondů. Pioneer nemá důvod, proč se zbavovat korunových fondů. Peněžní ŽB Sporokonto, Živnobanka obligační fond, ŽB - Akciový či Balancovaný fond nadací by tedy mohly být zachovány. Není ani jisté, zda dojde k fúzi mezi dvěma smíšenými fondy, ŽB - růstovým fondem a Pioneer Trustem se zhruba stejnou aktuální roční výkonností. Podle výše spravovaného majetku by měl výhodu Pioneer. Korunové fondy skupiny by po fúzi spravovaly majetek za 9,29 mld. Kč, jejich podíl na domácím trhu by činil 6,27%. Přes pobočky Živnobanky bude možné agresivně nabízet fondy renomované skupiny Pioneer.

Správci fondů Pioneer a ŽB Trust se slučují
(8.8.2003, Právo)

Představenstvo Pioneer Global Asset Management (PGAM) a představenstvo a dozorčí rada Živnostenské banky vyjádřily souhlas s plánovanou transakcí, kterou se PGAM stane jediným vlastníkem společností ŽB - Trust, investiční společnost, a ŽB - Asset Management, dosud vlastněných Živnostenskou bankou. Všechny čtyři zmíněné společnosti jsou součástí přední evropské finanční skupiny UniCredito Italiano. PGAM je v ČR jediným akcionářem Pioneer české investiční společnosti a jediným společníkem Pioneer české finanční společnosti. Plán transakce bude předložen ke schválení Komisi pro cenné papíry a oznámen Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

Spojení investičních aktivit Živnobanky a Pioneer
(7.8.2003, iDNES.cz, Fincentrum)

Pioneer Global Asset Management (PGAM) a Živnostenská banka oznámily přechod společností ŽB - Trust, investiční společnost a ŽB - Asset Management pod PGAM. Transakci musí ještě schválit Komise pro cenné papíry a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Integrační veletoče ve skupině UniCredito jako na dlani
(8.8.2003, ipoint.cz, hlavní zpráva)

Představenstvo Pioneer Global Asset Management S.p.A. (PGAM) a představenstvo a dozorčí rada Živnostenské banky, a. s., vyjádřily souhlas s plánovanou transakcí, kterou se Pioneer Global Asset Management S.p.A. stane jediným vlastníkem společností ŽB - Trust, investiční společnost, a. s., a ŽB - Asset Management, a. s., dosud vlastněných Živnostenskou bankou, a. s. Všechny čtyři zmíněné společnosti jsou součástí přední evropské finanční skupiny UniCredito Italiano.

Pioneer Global Asset Management S.p.A. je globální holdingová společnost skupiny UniCredito Italiano odpovídající za investiční aktivity skupiny. PGAM užívá obchodní označení Pioneer Investments. K červnu 2003 obhospodařovaly dceřiné společnosti Pioneer Global Asset Management S.p.A. celosvětově investice v objemu více než 110 miliard EUR. V České republice je Pioneer Global Asset Management S.p.A. jediným akcionářem Pioneer česká investiční společnost, a. s., a jediným společníkem Pioneer česká finanční společnost, s.r.o.

Plán transakce bude předložen ke schválení Komisi pro cenné papíry a oznámen Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Po udělení souhlasu a dokončení transakce bude následovat proces integrace společností Pioneer česká investiční společnost, a. s., Pioneer česká finanční společnost, s.r.o., ŽB - Trust, investiční společnost, a. s., a ŽB - Asset Management, a. s.

Peníze.CZ
(18.8.2003, Tomáš Prouza, z hlavního článku o vývoji na trhu)

... uvidíme ale, jak táhnoucí se fúze ŽB Trustu a Pioneeru ovlivní výši prodejů přes externí distribuční sítě. Nedávno sice obě společnosti ohlásily schválení fúze představenstvy mateřských firem, stále ještě ale chybí některá schválení dozorových úřadů, nemluvě o mnoha dalších nejasnostech. Dnes je fúze zpožděna již o půl roku a veřejnosti zatím ani nebyla představena nová jména fondů po sloučení. Tisková zpráva také opatrně praví, že manažerským řízením procesu fúze byl pověřen Roman Pospíšil, ředitel Pioneeru. I když se předpokládá, že se stane ředitelem nové investiční společnosti, v současné fázi příprav je neobvyklé, že to ještě nebylo řečeno nahlas. Připomeňte si, co jsme o fúzi Pioneeru a ŽB-Trustu psali před rokem!

Raději „plóóónk“ než čekat na jackpot

Zcela záměrně jsem dal do názvu písmena, jež popisují typický zvuk, který provází otvírání lahve. Povím i proč, ale nejdříve řekněme toto: v jackpotu Sazky byla opět rekordní suma. Výdaje na sázení rostou. Myslím, že sázení je únavě lidí, kteří utrmáceni z denního škudlení, by rádi vše skončili - jednou velkou výhrou. Myslím, že sázení pochází v podstatě z touhy po velké životní radosti - co by šla levně koupit. Je to asi omyl. Velká životní radost koupit nejde. Myslím si, že z hlediska duševní hygieny by bylo šťastnější utratit prosázené peníze na sebe. Utratit je za malé životní radosti, které dokáží proměnit víkendy ve dny na něž se i po letech dobře vzpomíná. Radost možná přinese i to, že své peníze investujete do potěšení jen a jen pro sebe a svých blízkých a nikoliv do potěšení akcionářů hráčských institucí. Tak, plóóónk... a na reálné radosti. (md)